MALÁ KNIHA O VELKÉM ZLOZVYKU-3
Lidé riskovali nejen uříznutý
nos, ale i kastraci, utětí hlavy, tak silná je
závislost na návykových látkách,
které tabák obsahuje a dnes je jich celá řada
do tabáku ještě uměle dodávána. Inu boj o
zákazníka je boj nelítostný.
Turci
nejvíce předběhli dobu a věřili po právu, že
kouření způsobuje sterilitu a řadu chorob. V Turecku byl
dokonce nejprve zaveden trest smrti, ale ani ten neodradil kuřáky
od jejich dýmky. Proto byl trest "zmírněn"
na propíchnutí nosu dýmkou kuřáka.
Rusko osvobodil od zákazu kouření Petr Veliký, který studoval v Holandsku a asi si také řádně užíval. Zákaz zrušil s tím, že kouření je projevem kulturním a příklon ke kouření vnímal jako složení holdu a přiblížení se "západní" civilizaci.
Nejdéle platila omezení v Anglii, kde osvícený král Jakub I. prohlédl nebezpečí tabáku a vydává zákaz jeho pěstování, píše práce o ničivých důsledcích tabákového kouření na zdraví lidí. Tento zákaz se udržel nejdéle a Angličané ho zrušili až v roce 1910!
V roce 1789 se ve Francii rozhodli, že je zapotřebí využít i vedlejší produkt, který vznikal drcením tabáku pro potřeby zdravotnictví. Z této drti vznikla právě šňupací směs. Ještě v roce 1900 patřilo šňupání tabáku ve Francii k společenské normě vyšších vrstev.
1843 - Ve Francii už je monopol na zpracování a pěstování tabáku, který stál u zrodu dnešního názvu cigaret. Nejprve se začínají vyrábět takzvané španělské "papaletes", jak se říkalo cigaretám, kdy se nedopalky doutníku míchaly se šňupacím tabákem, aby měli i chudí co kouřit. Později se pro tuto "slastnou" tyčinku zavádí galský název, který je ve světě užíván podnes "Cigarettes". (Zdrobnělina tvaru cigare z původně španělského cigarro.)
Evropa propadla tabákové mánii, či spíše drogové závislosti. Manufaktury už nestačily naplnit požadavky nadšených kuřáků a na světě je předváděn stroj, který umí nejen sám balit cigarety, ale také je rovnat do kartónů. Předveden je na světové výstavě v Paříži roku 1878 a patentován v roce 1882. Dokázal ubalit za den 120 000 cigaret.
Dnes tabákové stroje vyrábí běžně 6 000 000 kusů cigaret denně. Do roku 1900 bylo na trh uvedeno už více než 160 značek cigaret, což, při monopolním postavení tabákových producentů ve většině zemí, bylo opravdu mnoho.
Počet dnešních značek cigaret prakticky nelze spočítat, denně vykouříme přes 16 miliard cigaret, z těch, které jsou jakžtakž evidovány a prochází některým ze statisticky posuzovatelných mechanismů. Toto číslo zdaleka neobsahuje skutečnou produkci tabákových výrobků, které jsou osévány asi na 4% veškeré obdělávané zemědělské plochy.
Do zapeklité situace se dostal první ze známých mužů kultury, kterého tabák ulovil pro své reklamní účely, (dnes jde o milióny lidí z kulturní oblasti). Byl to slavný tenor Giovanni Martinelli. Propagoval cigarety Lucky Strike pro American Tobacco Co, která je uvedla už s patřičnou reklamní kampaní na trh v roce 1916.
Jenže, když už nalákal množství kuřáků, na otázku novinářů, ať zdůvodní své prohlášení, že ho cigarety nikterak nedráždí, ani mu nevadí ve zpěvu, musel přiznat: "Jsem nekuřák, jak by mohly?"